Myslíme ekologicky

Vejce, nebo slepice? Být, či nebýt? Igelit, nebo papír? Zapeklité otázky, že? Zatímco první dvě zaměstnávají nejlepší mozky světa už věky věků, poslední svár se zrodil až na konci minulého století a v současnosti jej řeší třeba i europoslanci.

A jak se na bitvu mezi papírovými a igelitovými obaly díváme v Litobalu? Jistě, náš byznys stojí na papíru. Takže by bylo nejspíš na místě nasázet pod sebe moře argumentů hovořících ve prospěch papírových tašek, sáčků a kartonových krabic.

Jenže my rádi hrajeme fér. Nebudeme proto zastírat, že podle některých studií samotná výroba igelitových obalů je k životnímu prostředí šetrnější než výroba papíru. Je tu však jeden háček. Opravdu velké, komplexní a hlavně nezávislé studie totiž dosud schází. Vsaďme proto na selský rozum a podívejme se na souboj igelitu a papíru z pozice obyčejného smrtelníka.

Ropa versus dřevo

Co tedy hraje do karet papírovým obalům? Mezi hlavní přednosti papírových sáčků či tašek se jednoznačně řadí to, že jsou vyráběny z obnovitelných surovin – zjednodušeně řečeno ze dřeva. A toho aspoň v České republice každoročně přibývá více, než se vytěží. To nás těší. Nechceme totiž být svědky bezhlavé likvidace lesů, které známe z jiných oblastí světa. Proto jsme zapojeni do systému udržitelnosti hospodaření lesních zdrojů – PEFC.

A jak si vede igelit? Hlavní surovinou pro jeho výrobu je ropa. Tedy surovina neobnovitelná. Až ji jednou všechnu vytěžíme, novou nezasadíme. Strom ano.

Rok, nebo staletí?

Zatímco při hodnocení zátěže životního prostředí při výrobě surovin můžeme být na vážkách, následné zpracování použitých obalů vyznívá jednoznačně ve prospěch papírových tašek a sáčků. Neznečistěný papír se recykluje. Papírové obaly bez potisku můžete dokonce rovnou kompostovat. Nejvíce bychom ale chtěli poukázat na to, co se děje, když se obaly omylem zatoulají do přírody.

Častěji se to stává těm igelitovým. Na vině je jejich nízká hmotnost, jíž si některé studie naopak cení kvůli snadnějšímu skládkování. Jenže už při lehkém vánku se takzvaný igeliťák vydává na výlet.

Pokud skončí v přírodě, bude ji hyzdit několik dalších století. Oproti tomu papírový sáček se rozloží do jednoho roku. Ještě fatálnější následky mají odváté igelitové obaly, které pozře zvěř. Následné komplikace mohou vést až k uhynutí zvířete.

Když si na igelitu „pochutná“ vodní živočich, můžeme následky pocítit doslova na vlastní kůži. Pokud se nám takováto ryba dostane na talíř, spolu s masem pozřeme mikročástice, které mohou způsobovat rakovinu.

Dámu s igelitkou nepotkáte

Kromě ekologického souboje se nabízí srovnání sil na dalších frontách. Třeba estetické hledisko vyznívá jasně lépe pro papírové obaly. A to po stránce vizuální, sluchové i hmatové. Ono, ruku na srdce: Kolikrát jste v západní Evropě potkali na ulici dámu s igelitkou?

S igelitovými obaly je potíž i v případě, že do nich vložíte čerstvé pečivo. Většina potravinových řetězců má dnes ve svých prodejnách alespoň malou pekárnu. A jistě jste již sami zjistili, co se stane, když teplé pečivo vložíte do igelitového pytlíku. Správně. Zapaří se. Naproti tomu v papírovém sáčku vaše pečivo dýchá.

U pultů s pečivem se ale naštěstí stále častěji objevují papírové sáčky. Navíc igelitové tašky se u pokladen již nerozdávají zdarma jak na běžícím pásu. Těší nás to. Nejen jako výrobce papírových obalů. Ale také jako lidi, kterým není jedno, v jakém stavu zde zanecháme planetu dalším generacím.